Benediktinský klášter Ettal

Passionsspiele Oberammergau 2010

Ettalsky benediktinské opatství vdecí svou existenci predchudcovi Karla IV. na císarském trunu: Ludvík IV. Bavor, bavorsky vevoda, se stal rímskym císarem a byl - proti vule papeze, jenz tehdy se ocitl v Avignonu a uz predem ho nepoznal jako nemecky král - korunován ve jménem "rímského senátu a lidu". Po navratu z Ríma zalozil v r. 1330 na okraje svych pozemku benediktinsky kláster, lezící za prvních alpskych horách. Zároven tu zarídil sbor dvanáct rytíru s manzelkami a mistrem, kteri dostali od cisare zvlástní reholi. Jako základní kamen Ludvík Bavor privezl z Pisy vzácnou mramorovou sochu panny Marie, která se stála cílem mnozství poutníku az dodnes. Goticky okrouhly (dvanáctiúhelny) chrám byl vysvecen v r. 1370.

Na pocátku 18. stoleti pod vedením opata Placida Seize kláster byl zvetsován, kostel zbarokizován a byla zalozena skola nového typu, kde se ucily nejen vedle latiny dva dalsí jazyky, totíz italstina a francouzstina, ale také moderní predmety dejepis a zemepis, takze mnisi museli zpracovat vlastní ucebnice. Taková skola se stala záhy pritazlivou predevsím na jedné strane pro slechtickou mládez, která chtela ziskat sirsí obzor, a na druhé strane pro jejich rodice, protoze Ettal lezel daleko od mest a rezidencí s tamním ruzním skodlivym rozptylenm. Studenti brzy prisli nejen z Bavorska, ale také z Rakouska a z dalsích stredoevropskych zemí vcetne zemí ceské koruny (takze najdeme v seznamu studentu jména Kolovrat, Lazansky, Lobkovicz, Skrbensky, Sternberk, Valdstejn, Vezník, Zerotín a dalsí). Po nekolik let pusobil tam také prosluly moravsky skladatel Frantisek X. Richter jako "reditel hudby" (director musices). Navíc existoval v r. l743 úmysl zalozit skolu v Praze podle vzoru této "rytírské akademie" a uz bylo sehnáno kolegium profesoru z ruznych benediktinskych klásteru celého ríse, ale tehdy vypuklé války tomu vsemu zabránily.

V roce l744 pozár znicil také Ettalsky kláster a tamní skola nepretrvala. Prece se podarilo dokoncit barokní prestavbu kostela díky velké sbírce penez ze vsech stran, a také v Praze se sehnalo asi tisíc zlatych. Místo gotickych kleneb pod spicatym strechem se opirajících jediní strední sloup byla stavena kupole, která elegantne strmí za vznesené prucelí s dvema vezemi.

V roce 1803 kláster v dusledku tzv. sekularizace byl zrusen, budovy byly cástecne zbourány, zustal ale chrám se sousedními krídly, a v roce 1900 benediktinstí mnisi se vratili a obnovili nejen klásterní zivot, ale také znovu zacali zarídit skolu s internátem, nyní v podobe humanistického gymnázia. První opat Willibald Wolfsteiner pusobil predem nekolik let v Emauzskym klástere v Praze. V období nacismu existence klástera byla znovu ohrozena a skola posleze v r. 1941 odnata, ale na stestí kláster prezil tzv. tretí ríse a v r. 2000 slavil století od znovuzalození, coz byla nadherná prílezitost k díkuvzdáním.

Soucasne v klástere zijí asi 50 mnichu, gymnázium pocitá asi 440 studentu a studentek, k hospodárstvím patrí nakladelství obrazek a knihkupectví, kravín a záhradnictví, pivovar a destilerie, hotel a restaurace.

P. Angelus M. Waldstein